Starší přípravka navázala na úšpěšný konec podzimu

Dnes budou odpovídat trenéři starší přípravky Robin Pekárek a Martin Návara

Půlka jarní části za Vámi, jak jste spokojeni s výkony a výsledky?

Robin: V této kategorii se říká, že výsledek není důležitý. Pro mě jako trénera a rodiče zároveň je ale i výsledek důležitý. Je úplně jiná nálada v týmu, když se vyhráva, než když dostaneš deset gólů a nedostaneš se za půlku. Kluci hrají úplně s jiným elánem a celkově to sebevědomí se klukům strašně zvedne.
Martin: Na podzim se nám tolik nedařilo, tým si zvykal na starší kategorii a výsledky nebyly úplně ideální. Kluci poctivě trénovali a celou zimní přípravu makali dvakrát týdně na fyzičce i herním pojetí hry.
Robin: Jen doplním, že hrajeme v kategorii starší přípravky, kde hrají ročníky 2012 a 2013. Máme v kádru 14 hráčů, 10x 2013 , 2x 2014 a 2x 2012. Na začátku sezony bylo strašně znát, že nám ten starší ročník 2012 chybí. Po zimní přípravě, ale nastoupil naprosto jiný, zkušenější a
hlavně odhodlanější tým a nese to krásné výsledky.

Jak se Vám tedy teď daří?

Martin: No skvěle , výhry v Ratibořských horách a ve Veselí nad Lužnicí. Doma výhra s Dražicema a remíza se Soběslaví "A". Jediný zápas jara, který nevyšel, bylo střetnutí se Soběslavským B týmem a prohra u nich. Druhý poločas byl z naší strany opravdu špatný, ale v této věkové kategorii to je naprosto normální.
Robin: Já i můj kolega Martin si skvěle rozumíme a máme stejný pohled na fotbal. To je myslím si strašně důležité. Když to šlape za lajnou, je jen otázka času, kdy to půjde i na hrišti. Oba vidíme fotbal stejně a učíme kluky už tzv. "dospělý fotbal" a jak je vidět, nese to ovoce.

Zdá se to jako idylka, opravdu nemáte žádné rozepře? O sestavě, nominaci na utkání, taktice?

Martin: Ne
Robin: Ne a kdyby ano, zůstane to v kabině.

Je někdo, koho by jste chtěli z vašeho týmu vyzdvihnout?

Martin: To je, si myslím, na našem týmu to nejlepší. Jsou tam velké individuality, ale vždy se podřídí pro tým a nikdo se nepovyšuje nad nikoho.
Robin: Ano souhlasím, jsme jeden velký tým společně i s rodičema a prarodičema. Na každý zápas nás doprovází početná skupina fanoušků, doma i venku. Je užasné vidět po gólu, jak celý tým běží k sobě a raduje se společně a k tomu ještě střelec máva na tribunu rodičům a kamarádům. To je ten nejkrásnější pocit a to proč to člověk dělá a věnuje i své volno pro ty kluky.
Martin: Ještě doplním naše pokřiky v kabině po vítezství. To člověku běhá mráz po zádech, když vídí v těch dětských očích tu radost z vítězství.

Robin: Ano soulasím, pro tento pocit, okamžik to člověk dělá.

Jste, koukám, sehraná dvojka, přeji Vám i klukům mnoho dalších výher a hezkých zápasů.

Martin: Díky a ano je pravda, že se z nás stala velká rodina a proto všichni makáme na 110%.
Robin: Děkujeme a slibuji, jak klukům tak rodičům, že uděláme maximum pro to, aby se u nás kluci cítili dobře, rádi chodili na každý trénink, těšili se mezi sebe a to je základ i k dobrým výsledkům. Nejdůležitější je formovat i povahu kluků do budoucího života, tady si mohou najít kamarády na celý život a naučit se pracovat v kolektivu. Já osobně i Martin, si myslím, to můžeme podepsat.
Martin: Ano je to tak, lépe bych to neřekl a plně souhlasím.
Robin: Sportu zdar a sokolíkům zvlášť.